PR strategie Dítě
Zní to naprosto absurdně, že máte teď promýšlet a domlouvat PR strategii vůči dítěti, které tu ještě není a kdoví jak dlouho bude trvat než tu bude. Právě proto, že je to tak absurdní, dělají lidi největší chybu tím, že strategii nevytvoří.
Co a jak, případně zda vůbec říci dítěti o okolnostech jeho příchodu do rodiny, je zásadní otázka. Pokud budete adoptivními rodiči, poučí vás o tom při přípravě žadatelů o NRP a doporučí odbornou literaturu. Českých zdrojů o komunikaci s dítětem počatým asistovanou reprodukcí je ale zatím minimum. (Adam má publikaci připravenou, sháníme sponzora.) V zahraničí je to však odborné téma č.1, existuje ohromné množství odborných studií a spousta pomocných vzdělávacích programů pro rodiče.
Především anglicky mluvící země prosazují úplnou otevřenost vůči dítěti, a to zvlášť v případě použití dárcovských gamet. V některých zemích je uzákoněno právo dítěte znát svou identitu (tzv. open identity), kdy dítě má právo zjistit v určitém věku (obvykle po dosažení dospělosti) totožnost dárce, případně se s ním sejít. Dárcem či dárkyní se tedy stávají jen ty osoby, které s „open identity“ souhlasí. Někde lze dokonce dohledat další děti (poloviční sourozence???) od stejného dárce.
Podle českého zákona regulujícího asistovanou reprodukci (č. 373/2011 Sb. - zákon o specifických zdravotních službách) je dárcovství gamet anonymní. Dárci gamet jsou zdraví lidé; procházejí přísným lékařským sítem. Centra asistované reprodukce obvykle poskytují o dárcích alespoň některé neidentifikující údaje. Data se archivují 30 let a je k nim přístup jedině na návrh soudu v naléhavých zdravotních případech, třeba když je pro dítě nutná transplantace ledviny a hledá se, zda by dárce gamety nebyl i možným dárcem orgánu. Samozřejmě je to problématické tím, že nevíme, zda je etické žádat po člověku, aby dal ledvinu dítěti, s nímž ho váže jen genetická vazba, nic víc... Adam pátral, zda v ČR taková situace už někdy nastala. Nikdo z odborníků o ní neví.
Anonymita i open identity přinášejí svá rizika. Ani jedno se zatím nezdá být tím ideálním řešením. Tyto otázky jsou mimořádně složité a budu o nich budu přinášet nové informace v textu Dárcovství gamet. Co ale je potřeba udělat hned je: rozmyslet si dopředu co řeknete budoucímu dítěti. Není možné se rozhodnout o mlčenlivosti vůči dítěti a několik let předtím všem na potkání vyprávět, že asi budete potřebovat dárce nebo dárkyni. Nemluvě o tom, že pokud se člověk rozhodne pro otevřenost (v rámci platných zákonů), je také třeba se zamyslet nad tím, jestli by první osobou, která se o dárcovství dozví, nemělo být právě ono dítě....
Z článku amerických výzkumníků "Parents' knowledge about the donors and their attitudes toward disclosure in oocyte donation" (Informace rodičů o dárkyních vajíček a jejich postoje k informování dětí o dárcovství.) vyplývá, že signfikantně víc žen (82%) než mužů (66%) řeklo někomu o tom, že pro početí bylo nutno využít dárcovství. Dvě třetiny z nich napsalo, že kdyby byli opět ve stejné situaci, nikomu by nic neřekli; své otevřenosti dnes litují. My jsme k problematice napsali například článek "Anonymní dárcovství gamet a anonymní porody: společné etickopsychosociální a právní aspekty" či brožuru "O negenetickém rodičovství trochu jinak". Tématu se intenzivně věnujeme a budeme uveřejňovat naše názory v sekci
Není však úplná pravda, že Češi se tématu rodičovských vztahů a otevřeností vůči dítěti nezabývali. Naopak. Jako vždy a ve všem vizionářský Jára da Cimrman na toto téma dokonce napsal divadelní hru, a to desítky let před všemi zahraničními odbornými publikacemi o „open identity“ a vůbec před vznikem celé asistované reprodukce. Hra se jmenuje „Hodina pravdy“ .. Zvažuji koupi autorských práv pro převedení hry do angličtiny a její nacvičení s herci – členy Senilátu. Režie se ujme Standa (Adamův člověk), který na to má školy (je absolvent DAMU a učí tam). Bylo by hezké hru zahrát na některé z konferencí European Society of Human Reproduction and Embryology, největší evropské odborné autority v oboru. Předpokládám, že by to byl zásadní průlom do nazírání problematiky.
