Kudy kam
Mapa cesty za dítětem
Obrázek nakreslila ing. arch. Magdalena Říčná
Pro ty, kdo se aspoň trochu vyznají v programování, bude maličkost se v mapě zorientovat. Oválek znamená začátek nebo konec cesty. Obdélníček symbolizuje nějaký děj (například volba terapeuta či léčebný proces). A kosočtverec je rozcestí, místo, kde se o něčem rozhoduje. Jednotlivé znaky jsou spojeny čarami opatřenými šipkou, která určuje směr – tedy obrazně řečeno odkud kam jdete. Psychologové někdy rozdělují psychické děje na jednání, prožívání a vědění. Z tohoto schématu vychází i mapa.
Jednáním na cestě za dítětem jsou jednotlivé kroky, které můžete (ale nemusíte) udělat. Obvykle tedy napřed zjistíte, že se vám nedaří (neúspěšné pokusy), pak se rozhodujete, jak situaci řešit, pak ji řešíte, a nakonec vyřešíte, dostanete se do cíle cesty.
Zdánlivě nelogické zařazení otázky, zda je situace vyřešena, hned za neúspěšné pokusy má své opodstatnění. Velmi často se totiž stává, že po určité době neúspěšné léčby zvolí pár jako alternativní řešení situace adopci dítěte a vstoupí do adopčního šetření, aniž by však přerušil léčbu. Může se pak stát, že během adopčního šetření či čekání na vhodné dítě se páru po úspěšné léčbě narodí vlastní dítě. Adopční šetření tedy přeruší; na adopci nečeká nebo nabízené dítě odmítne (ale stává se i to, že je přijme). Situace je tak vyřešena. Samozřejmě může nastat i opak, kdy pár v průběhu léčby adoptuje dítě a po adopci léčbu ukončí. Aby bylo možné v diagramu všechny tyto situace zohlednit, musela jsem danou otázku zařadit před rozhodování o způsobu řešení. Znáte to i z vypínání počítače: napřed kliknete »start« a pak »vypnout«.
Všechno, co se nám v životě stane nebo co uděláme, kroky na cestě za dítětem nevyjímaje, nám přináší nějaké pocity, má vliv na naše prožívání. Platí to samozřejmě i opačně, tedy že naše prožívání ovlivňuje naše rozhodování, to, co děláme. A nejenom city ovlivňují naše každodenní jednání. Rozhodujeme se také podle toho, co o dané věci víme, prostřednictvím našeho vědění. V tomto případě není věděním míněna strohá informace, nýbrž znalosti ovlivněné naším způsobem vnímání, naší momentální situací, vztahem ke zdroji informace a našimi emocemi. Naše osobní vědění tvoří systém našich názorů, postojů a hodnot, tedy i předsudků. A stejně jako u prožívání, i zde je vztah s jednáním obousměrný.
Naše vědění má vliv na naše jednání a naopak, naším jednáním se obohacuje obsah našeho vědění. Nabídnuté schéma nepostihuje úplně všechny alternativy, například lze jen obtížně znázornit častou situaci, kdy pár podstupuje několik terapií u různých terapeutů najednou a obvykle bez jejich vědomí (například hormonální léčbu, metody Mojžíšové či akupunkturu; výjimkou není ani to, když žena navštěvuje několik různých gynekologů zároveň). Ale jistě pro vás nebude problém přizpůsobit si mapku vlastním potřebám.
Na dítě dosud musejí »být dva«. Porucha plodnosti je v tomto smyslu zvláštní chorobou, je to totiž nemoc páru. I když je příčina nemoci, tedy neúspěchu na cestě za dítětem, třeba jen na straně jednoho partnera, nemocný je celý pár. A i když terapií prochází jen jeden partner, řeší se tím problém obou dvou. A co člověk, to jiné prožívání i vědění. Čili – prožívání je dvojí, vědění také dvojí, ale jednání jen jedno, společné, za oba. Je to stará známá věc. Znáte to dobře, když se například rozhodujete, jakou almaru si koupíte do ložnice nebo kam pojedete na dovolenou. Dvě almary si zřejmě nekoupíte a zároveň na horách a u moře také být nemůžete, musíte tudíž hledat společné řešení.
Co lze z mapy vyčíst?
Až se v mapě trochu zorientujete, zjistíte, že cesta za dítětem má tři cíle: vlastní dítě, adoptované dítě nebo bezdětnost. Ani jeden z cílů není méněcenný. Čím dříve si to uvědomíte a přijmete za své, tím lépe pro vás, neboť pak se nemůžete dostat do slepé uličky, například když všechny dosažitelné způsoby terapie selhaly nebo nemáte peníze na další cyklus IVF. Vždy budete mít východisko. Přijetí možnosti, že dítě adoptujete nebo že nakonec zůstanete bezdětní, je ovšem úkolem pro silné lidi a většinou to nějakou dobu trvá. Tím, že vás hned na začátku nabádám k tomu, abyste přemýšleli i o jiných cílech, nechci říci, že se máte na cestě za biologicky vlastním dítětem brzy vzdát. Naopak. Je třeba nevzdávat se, neztrácet naději a bojovat, seč síly stačí. A proto, aby vám síly stačily co nejdéle, je dobré mít takříkajíc více želízek v ohni.
Všimněte si, že na mapce je poměrně hodně rozcestníků. A tím, kdo rozhoduje, jste většinou vy. Nejste tedy bezmocní, jak se vám možná často zdá – cesta za dítětem je do značné míry ve vašich vlastních rukou. Schéma vám zřetelně ukáže, jestli se náhodou nepohybujete v bludném kruhu a jestli využíváte všechny možnosti k rozhodování. Uvědomí-li si člověk, že je to on, kdo se svobodně a vědomě rozhoduje, má větší pocit kontroly nad situací.
Cesta za dítětem je – téměř vždy – cesta dvou lidí, kteří mají odlišné prožívání a vědění. Pro optimální rozhodování a jednání, jež je společné, je nutné spolu náležitě komunikovat. I to, že se spolu lidé o problémech nebaví, je druhem komunikace; jenže pravděpodobnost, že takovým způsobem dospějí společně k optimálnímu řešení, je pochopitelně nízká.
(Podle knihy Na cestě za dítětem, Galén 2009)
